Foto: Stream.cz

Už zase. Češi se nějak rozmohli s točením zbytečných, ale hlavně pro děti nepochopitelných pohádek. Šestidílný krátkometrážní seriál Živě z mechu navazuje na loňský krátký film Až po uši v mechu. Oba dva počiny má na svědomí režisér Filip Pošivač, podobní tvůrci se podíleli i na ostatních profesích.

Jedna loutka jako druhá

Anna Polívková je bezesporu dobrá herečka, ale jako vypravěčka nebo dabérka se tu moc neosvědčila. Nejenže jí půlku věty vůbec není rozumět, ale ještě k tomu není schopná rozlišit hlasy postav tak dobře, aby divákovi došlo, že se jedná o jinou loutku.

Sysel pobaví. Jako jediný

Když už je řeč o výtvarné podobě minisérie, jedná se o dobře odvedenou práci. Většina postaviček sice vypadala dost podobně, ale jsou tam i takové, které už pobavily svým vzhledem, dotaženým k dokonalosti (třeba sysel Sagvan, který byl zároveň jedinou vtipnou postavičkou všech dílů).

Chybí děj

Je těžké popsat děj, a je těžké popsat ten děj i ve stručnosti. V Živě z mechu totiž děj nenajdete. Je to počin, který sice pěkně vypadá, ale jinak je úplně o ničem. Mistr je ten, který stihne do čtyř minut nějakou dějovou linku, jsou ale i tací, kterým se to podařilo. Jediná dějová linka, která se prolíná celou sérií, je jakési rádio, kterým občas vysílají hlavní postavy Bertík a Josefka, lesní trnci.

Ani pro děti, ani pro dospělé. Tak pro koho?

Občas by tvůrci pohádek měli vyrazit mezi děti, aby věděli, že třeba slova jako seance (a mnoho dalších cizích slov) opravdu neznají. Živě z mechu je sice naoko pro děti, ty se ale z pohádky spíše rozbrečí, než aby se bavily. O pohádku pro dospělé se také nejedná, takže tenhle počin nemá žádné věkové zaměření.

CELKOVÉ HODNOCENÍ: 15%